PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
S existencí HABITANTS to René Rutten pochopitelně neměl od začátku vůbec lehké. Ta tendence srovnávat s jeho „mateřskou“ kapelou tady prostě byla hned od jejich vzniku a i nadále bude. Neubránil jsem se jí ani já osobně, ale přesto se pokusím nabízející se paralely ve svém textu co nejvíce eliminovat a budu se soustředit pouze a výhradně na hudební náplň aktuálního, v pořadí již třetího alba této holandské skupiny.
Ta totiž z mého pohledu obstojí i sama o sobě a ke svému zvýraznění nepotřebuje žádné historické paralely. René Rutten si evidentně nehodlá dělat násilí a sám sebe po dlouhých letech na scéně nechce tlačit no neprozkoumaných hudebních poloh. Můžeme jej vinit z jistého pohodlí a lpění na komfortní zóně, ale když vlastně i v rámci těchto se stále nachází dostatek svěžích nápadů schopných vygenerovat příjemné písně? Ty žánrově oscilují někde na pomezí lehčího rocku a elektronické hudby, asi přesně tam, kam se řadila pozdní tvorba skupiny, v níž principál HABITANTS strávil prakticky celou svojí hudební kariéru.
Tím hlavním důvodem k obhajobě existence kapely v kontrastu s neúprosnou optikou minulosti je nepochybně neustálá vysoká úroveň kompoziční zručnosti a citu pro atmosféru. Silná ženská osobnost za mikrofonem – toť neochvějná jistota, o kterou se opírá i hudba HABITANTS. Anne van den Hoogen se už coby hostující zpěvačka pohybovala v gravitačném poli hlavního působiště René Ruttena, takže její anganžmá v této pětičlenné sestavě je vlastně zcela logickou volbou.
Žánrové vymezení „Alma“ a vlastně i předchozích nahrávek holanské skupiny tak trochu můžě svádět ke srovnání s Anneke, a vlastně v mnoha momentech je ta podobnost dost výrazná, Anne je však vším možným, jen ne klonem legendární pěvkyně. Její přínos tvorbě skupiny spočívá ve schopnosti svým hlasem pochytit pestrou škálu nálad a emocí, kterými toto album dýchá. Dominuje melancholie, typická pro Ruttenův kompoziční rukopis, hudba však velmi často strhává jinak velmi tenkou oponu posmutnělých nálad a nechává vyniknout pestřejší škálu emocí.
Typickým představitelem této nejednoznačnosti je například skladba s pořadovým číslem 3 „Future You“. Ta začíná zasmušilou slokou, ve které spíše hlouběji posazený vokál naznačí další průběh v posmutnělé režii, aby pak v refrénu píseň strhla kormidlo směrem k radostnému křepčení. Na poměry alba spíše v rychlejším tempu odsýpající kompozice nanáší na jeho paletu pestřejší barvy, než by se možná zpočátku mohlo zdát.
Naproti tomu zde máme skladby jako „Cod Fishing“ anebo nádhernou „If I Knew“ plynoucí přesně v těch melancholických a zasněných náladách, které od autorů této muziky očekáváte asi nejvíce. V tom druhém případě je to ještě vyšperkováno podmanivým refrénem a velmi oduševnělým projevem Anne, jež skladbu navíc vygraduje do příjemně vypjatých emocí. Není to žádné ždímání slz z ničeho, ani zdrcující útok patosu. Spíše jde o přirozeně plynoucí nálady pospojované v organický a funkční celek, jenž tvoří skvělou skladbu.
Hudba HABITANTS není na poslech nijak komplikovaná. Vztah si k ní lze získat prakticky okamžitě. Pokud negativní, tak v případě, že máte podobnou muziku rádi, ale nedokážete se přenést přes fakt, že ji nemají na svědomí THE GATHERING, je asi zbytečné to nadále zkoušet. V opačném případě „Alma“ nabídne velmi příjemnou a v rámci žánrových možností i pestrou kolekci písní s vkusnými aranžmá, příjemně civilním ženským zpěvem a ostrým arsenálem zdařilých melodických linek. Vlastně se teď budu tak trochu opakovat ze svých prvních dojmů v rámci Shoutboxu, ale... co vlastně chtít víc?
Už prosím neřešme, kdo to má na svědomí a že to v některých ohledech připomene THE GATHERING. Tahle deska prostě moc dobře obstojí i sama o sobě!
7,5 / 10
Anne van den Hoogen
- vokály
Gema Pérez
- kytara, klávesy
René Rutten
- kytara, klávesy
Mirte Heutmekers
- basa
Jerome Miedendorp de Bie
- bicí
1. Highways
2. Youth
3. Future You
4. Cod Fishing
[video]
5. Morgen
6. Alma
7. If I Knew
8. The Waiting Room
Alma (2024)
One Self (2018)
En Perill d'Expansió (2014)
Datum vydání: Pátek, 22. března 2024
Vydavatel: Psychonaut Records
Stopáž: 42:12
Na můj vkus je na "Alma" až příliš klidná a ospalá atmosféra. René Rutten se zřejmě snažil udělat hodně vyklidněné a citové album, ale na mě to zabírá jen občasně. I ten vokál jako by Anne van den Hoogen nějak moc krotila, její projev je často značně unylý. Když srovnám s podobně laděnými počiny z daného období, pak toto album jednoznačně prohrává například s výbornou deskou "Cold Waves Divide Us" od MIDAS FALL nebo dalším albem CHELSEA WOLFE "She Reaches Out To She Reaches Out To She".
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.